Děsivá realita v bangladéšských cihelnách: Lidé dřou za pár korun, mezi nimi i děti!

Představte si, že celý den nosíte na hlavě dvoukilové cihly v nesnesitelném vedru, a to za méně peněz, než stojí káva v českém bistru. Přesně takový je život tisíců dělníků v bangladéšském městě Narayanganj.

Zatímco svět řeší problémy v textilním průmyslu, v místních cihelnách se odehrává tichá tragédie. Muži, ženy i děti zde pracují v podmínkách, které připomínají novodobé otroctví a které si nikdo z nás neumí představit. V rozpálených cihelnách Narayanganj se každý den odehrává děsivý maraton.

Dělníci musí vyrobit a přepravit neuvěřitelných 1 600 cihel denně. „Začínáme za úsvitu a končíme, až když slunce zapadne. Nemáme na výběr, musíme nakrmit naše rodiny," říkají místní pracovníci, kteří si však nestěžují. Oni svou práci berou jako samozřejmost a žádné jiné standardy neznají.

Mzda jako výsměch a dětství v prachu

Představte si, že za celý den dřiny dostanete odměnu, která by stačila sotva na jedno české menu v restauraci. Realita v bangladéšských cihelnách je právě taková. Muži si zde vydělají 4 až 6 liber denně (asi 115-170 Kč), ženy polovinu a děti - ano, i ty zde musí pracovat - dostávají směšnou částku 1 až 1,5 libry (28-43 Kč).

Nejsmutnější kapitolou je přítomnost dětí. Místo toho, aby seděli ve školních lavicích a hrály si se svými vrstevníky, tráví své dětství v oblacích cihlového prachu. Mezinárodní úmluvy? V těchto končinách jsou jen vzdáleným pojmem.

Práce v cihelnách není jen otázkou nízkých mezd. Podle alarmujících statistik Světové zdravotnické organizace se většina zdejších dělníků nedožije ani padesátých narozenin. Bez ochranných pomůcek vdechují toxický prach a jejich těla jsou vystavena extrémní fyzické zátěži.