Vyhledávání
VímeVíc.cz

Finanční, ekonomický a lifestylový magazín, který má co říct.

Celebrity

František Kovařík získával zkušenosti v zámoří. Byl to herec tělem i duší

19. 10. 2024
Michaela Hanelová
František Kovařík získával zkušenosti v zámoří. Byl to herec tělem i duší

František Kovařík

Foto: TV Nova

Přestože byl František Kovářík (†98) obsazován hlavně do menších rolí a největší slávy se těšil až v pokročilém věku díky úloze v komedii Marečku, podejte mi pero!, měl obrovský talent. Kolegové na něm obdivovali také slušnost a naprostou profesionalitu.

Narodil se v Plzni v říjnu roku 1886. Celkem měl František Kovářík osm sourozenců, a tak se musel tatínek, který byl kameníkem, hodně ohánět, aby všechny hladové krky uživil. Vzhledem k tomu, že dvě z dětí v útlém věku zemřely, měli rodiče o to větší strach ve chvíli, kdy František jako malý chlapec onemocněl zápalem plic.

Tehdy nebyla medicína na tak vysoké úrovni a pro malé děti se jednalo téměř vždy o smrtelné onemocnění. Naštěstí se z toho dostal, následky v podobě chatrného zdraví si ale nesl až do dospělosti. I proto se nakonec vyučil zámečníkem, nikoli kameníkem jako otec, jelikož by to pro něj bylo příliš fyzicky náročné.

Už od dětství miloval cirkus

Už od dětství ho to táhlo ke kumštu. Učaroval mu zejména cirkus, kde trénoval akrobacii. „Všechny hračky nám vyráběl tatínek, byl moc šikovný. S ostatními dětmi jsme si potom založily cirkus a to mě nadchlo, “ popisoval v dokumentu o svém životě. K tomu rád navštěvoval divadla. Po maturitě se sice přihlásil na Vysokou průmyslovou školu, ale nechal se zlákat strýcem, který žil v Americe a nabídl mu tam zázemí.

František neváhal. „Měl jsem tam od rodičů nařízeno zapomenout na divadlo. Začal jsem tam rozvážet potraviny z obchodu se smíšeným zbožím,“ popisoval. Místo aby ale na herectví zanevřel, přidal se po vystřídání několika profesí k ochotnickému spolku.

Stačilo málo a přišel by o ruku

Láska k herectví mu vydržela i po návratu do vlasti, kde se mu začal věnovat profesionálně. Záhy si herce všimli i filmaři, první roli ztvárnil ještě v němém filmu. O čtyři roky později ho láska k divadlu ale málem stála život. Zkoušel zrovna hru, kde se jako rekvizity používaly samurajské meče.

Jeden z kolegů zasáhl Kováříka do ruky a ostří mu přetnulo tepnu! Lékaři si nevěděli rady, dokonce to vypadalo, že plzeňský rodák o ruku přijde. On se rozhodl léčit po vzoru poustevníků. Nechal si narůst plnovous, dal se na zdravý životní styl a začal chodit pěšky a bos – dokonce i v zimě.

Po dvou letech se zotavil natolik, že se mohl vrátit na prkna, co znamenají svět, a začal také putovat po Čechách jako dráteník a loutkář. Tehdy potkal i svou osudovou lásku, učitelku Antonii Typeklo-vou (†81), které imponovala jeho laskavost a to, jak se dokázal chovat k dětem.

Rok po svatbě, která se konala v roce 1923, se jim narodila dcera Eva a následně syn Jan. Postupně začal herec upevňovat svou pozici u divadla a prosazoval se i u filmu. František Kovářík zemřel v roce 1984 v den svých 98 narozenin.