Adam Plachetka prozradil, že nejhorší lidé jsou ve Vídni
Adam Plachetka.
Foto: TV Prima
Málokdo tuší, že operní pěvec Adam Plachetka v mládí stál před rozhodnutím mezi kariérou hokejisty a muzikálového zpěváka. Dnes je však jedním z nejvýznamnějších a nejuznávanějších operních pěvců na světě.
Jeho nádherný znělý baryton mohou obdivovat posluchači nejprestižnějších operních scén světa. „Hlas si o to řekne sám,“ vysvětluje zpěvák, proč dává poslední dobou přednost barytonu před basbarytonem.
„Člověk se nějak vyvíjí a s ním i technika. Je to tak, že s postupem věku a s tím, jak člověk ten hlas používá a jak zraje technika, se ideálně usazuje ta vyšší poloha a zvládnete v ní trávit více času než jako mladý jinoch,“ dodává a se smíchem. „Vzhledem k tomu, že tělo se nemění, tak ani technika se nemění,“ konstatuje Adam Plachetka.
Důležitý je trénink hlasivek a samotné publikum
„Pořád máme stejnou bránici, stejné hlasivky. Když neamplifikujeme a jsme v akustickém prostoru, tak každý prostor vrací něco jiného. Takže my se nesmíme řídit podle toho, co slyšíme, ale řídíme se při zpěvu podle pocitů. Ten tón musí sedět tam, kde má sedět.“ Přirovnává to ke všem dobře známé situaci, kdy je člověk překvapený svým hlasem z nahrávky.
„Zevnitř má člověk úplně jiné vjemy. Kdyby člověk zpíval tak, aby se to líbilo jemu, v té jeho hlavě, tak to neponese ten tón,“ doplňuje a poznamenává, že zvládnutí hlasu je rutina jako každá jiná. „Na rozdíl od činohry na nás nikdo nepočká,“ říká v odpovědi na to, jak si operní zpěvák poradí s tím, když zapomene text.
„Problém tedy je, že když si člověk nevzpomene v tu pravou chvíli, tak nemůže udělat pauzu a vzpomenout si. Dobré ale je, že to odběhne, ať chcete, nebo nechcete, a když vám vypadne jedno slovo, tak si toho málokdo všimne.“
Publikum je nejhorší ve Vídni
Nejnáročnější publikum je podle něj ve Vídni, kde má opera ohromnou tradici a lidé zde zhlédnou za sezonu třeba 150 představení. Občas pak prý zpěvákům u východu řeknou, co se jim povedlo, a co ne. „A nejhorší na tom je, že většinou mají pravdu,“ směje se. Vzpomene také na to, že jeden z nejhorších stresů zažil, když se musel na poslední chvíli naučit text americké hymny.
A jak pečuje o svůj hlas? „Já asi moc nepečuju,“ přiznává. „Snažím se vyhýbat hlučnějším prostředím, abych nemusel na ten hlas zbytečně nakládat.“ A když už chce křičet, tak musí technicky. A že mu to jde opravdu skvěle, předvede přímo na pódiu.
Zdroje: redakce, autorský text, rozhovor